https://www.youtube.com/watch?v=W3YjCudUpIk
Nejexponovanější částí parlamentního týdne jsou tzv. Prime Minister Questions (PMQs), tedy otázky na premiéra, konající se vždy ve středu v poledne. Tady je sněmovna téměř vždy plná a poslanci zde mají příležitost "ugrilovat si" svého premiéra, tedy proklepnout si ho (či nachytat na švestkách) dobře mířenými dotazy; hojně toho využívá opozice, zejména pak její lídr, kterému je vyhrazeno prvních šest otázek. V duelu mezi premiérem a lídrem opozice dosahuje vrcholu konfrontačnost - i infantilnost - Dolní sněmovny. Podívaná je to vpravdě adrenalinová, avšak řada obyčejných Britů se nemůže ubránit pocitu, že tohle vrhání verbálních báboviček na westminsterském pískovišti je na hony vzdáleno obyčejnému životu a skutečným problémům, se kterými většina z nich zápolí. Všeobecně totiž panuje (celkem oprávněné) přesvědčení, že současná britská politika je nablýskanou hrou klubu privilegovaných boys, pro které je běžný život v zemi cosi jako safari - pozorované z hodně bezpečné vzdálenosti a oddělené čím dál hlubším příkopem.
Přes svou snahu nabrat kurz nepatrně víc doleva byl za takovéhoto hocha z "posh" klubu považován i předchozí lídr opozice Ed Milliband. I on se s Cameronem každou středu častoval házením otázkových báboviček přes podlahu Sněmovny, jak zde bylo letitým zvykem, za rozjařeného burácení svých příznivců i odpůrců, za které by se věru nemusel stydět ani náš Baník.
Dnešního dne však bylo všechno trochu jinak; úkol vyzvat Camerona na slovní souboj připadl novému lídrovi Jeremymu Corbynovi, někdejšímu rebelovi ze zadních řad Dolní sněmovny, jenž ve volbách díky masivní podpoře řadových členů doslova převálcoval své tři etablované soupeře. Vidět "liďáka" Jeremyho v první řadě, přímo proti premiérovi a jeho suitě, byl pro jeho fanoušky poměrně emotivní zážitek, což dali zhusta pocítit facebooku i Twitteru. Nabízela se však otázka, zda Corbyn v duelu proti ostřílenému a verbálně dobře vybavenému premiérovi uspěje. Zvlášť když k již od rána musel čelit baráži útoků konzervativně laděných médií (jako republikán například odmítl zpívat píseň God Save the Queen, za což na něm novináři nenechali nit suchou), za nimiž byla cítit snaha jej před jeho parlamentní premiérou znervóznět.
Ke spokojenost svých příznivců se Corbyn znervóznět nedal; jeho odstup od osobního pojetí politiky mu nyní přišel vhod. Ve svém nevýrazném hnědém obleku sice působil poněkud fádně (alespoň však na sobě neměl podomácku pletený svetr, jímž jako příslušník Dolní sněmovny s nejnižšími poslaneckými výdaji kdysi proslul), leč svým vstupem do duelu nenechal kolemsedící/kolemvstávající na pochybách, že mají co do činění s celoživotním rebelem. Ihned po úvodu představil svou vlastní parlamentní inovaci: místo vlastních dotazů předložil premiérovi otázky, které mu zaslali samotní voliči, na které se za tímto účelem obrátil. "Řada lidí mi říkala, že jsou Prime Minister's Questions příliš teatrální, a chtěli, aby na nich zazněl i jejich hlas. Obdržel jsem 40.000 odpovědí", uvedl.
A tak se, historicky poprvé, lídr opozice vzdal vlastních otázek a do Dolní sněmovny nechal svým prostřednictvím promluvit obyčejné Brity, uvedené navíc křestním jménem. Cameron tím byl konfrontován nejen s obecným problémem, nýbrž s konkrétními příběhy, což mělo nepochybný efekt. Přinejmenším byl premiér méně útočný než obvykle.
A jaké že byly nejčastější náměty oněch 40.000 zaslaných dotazů? Podle Corbyna voliče zajímala především problematika nedostupnosti bydlení, dopadů vládních škrtů na rozpočet domácností a selhávající zdravotní péče; konkrétně nedostatečná pomoc poskytovaná osobám s duševními problémy (v Británii díky politice škrtů rapidně stoupá míra deprese i sebevražd). Sociální oblast je ostatně Corbynova parketa; zde může efektivně plnit svou opoziční roli a zde má nad Cameronem nesporně navrch. Naopak Cameron se očividně cítí silnější v ekonomické oblasti; právě odsud vede vůči Corbynovi svou protiofenzívu (o tom, nakolik úspěšně, zase jindy).
Zda má Corbynova radikálně humanistická vize šanci ekonomicky obstát, se teprve ukáže; do té doby však musí Cameron počítat s tím, že mu v zadních řadách Dolní sněmovny vyrostl velmi zdatný oponent. Podle reakcí médií i sociálních sítí Corbyn v dnešní premiéře obstál. Mluvil klidně a k věci; byl na Camerona dobře připravený. "He was killing his opponent with kindness", glosoval jeho styl Brian Reade z deníku Daily Mirror. ---
Na rozdíl od řady svých kolegů-poslanců, opírajících se o příslušnost k elitě a jejím oficiálním i neoficiálním institucím, má Corbyn oporu především mezi řadovými voliči. Svým dnešním tahem jako by je do vypolstrované westminsterské bubliny alespoň na chvíli vpustil. Byl to malý, leč účinný akt rebelie; vyvětrání arény, léta příliš zahleděné do sebe a svých zvyklostí. Alespoň na chvíli se Dolní sněmovna zdála být o něco přístupnější a méně ... pubescentní.
Video z dnešního PMQ lze najít zde, Corbynovy otázky začínají v 10. minutě.
https://www.youtube.com/watch?v=GVYmQQ2G3EM
